6. února 2010

Niternosti na potkání

Vždycky před spaním mě toho napadá nejvíc. Nejvíc nejlepší a nejzásadnější pravdy, co už byly dávno objeveny.

A dneska nebo včera conatomzáleží jsem si uvědomila, jak absurdní je lidská schopnost vyzpovídat se z největších niterností naprosto cizímu člověku bez pocitu studu, viny, rozpaků, čehochcete. Jak osvobozující.

Niternosti, který nejsme schopni svěřit svejm nejbližším, vyblejeme na potkání první osobě, ke který nemáme žádnej vztah, žádný citový vazby. Vem si tu tíhu a zmiz, třeba zase někdy, až si budu potřebovat ulevit.

Taxi vzájemně nakládáme ty naše nelehký životní sračky a jdeme dál s nadějí, že zase potkáme někoho dalšího, kdo bude ochotnej odtáhnout zas kus našeho příběhu dál, jinam, daleko.