Skoro nejvíc

Stárá známá pravda znovuobjevena... Skoro nejvíc nejlepší pravda!

Nikdy nechtějte, aby něco bylo nejvíc. Přejte si, aby to bylo hodně nebo skoro nejvíc, ale nikdy ne nejvíc! K čemu nejvíc párty, nejvíc prázdniny, nejvíc sex, nejvíc pizzu, nejvíc nevimco nebo nejvíc cochcete? Co jedinýho zbude po nejvíc? Blik! Nic, míň a hůř...

To máte jako když jdete do kopce, jdete do kopce, pořád jdete do kopce a když jste na kopci, musíte zase dolů, dolů, zpátky dolů...



Přát si, aby bylo všechno nejvíc, je ta nejhorší chyba, jaký se můžete dopustit. Včera mě to osvítilo a teď vím, že pokud bude všechno skoro nejvíc, tak je všechno OK a stále se mám na co těšit :-)

Vzhůru do kopce a nikdy dolů, protože skoro nejvíc je víc než nejvíc!

Je zvláštní, co dokáže lidi spojit, ačkoliv byste předpokládali pravý opak. Ten pocit, že děláte dobře, ten pocit, který vás utvrzuje, že jdete správným směrem, ten pocit nelze ničím nahradit, ať už mu předcházelo cokoliv.

Teď si jen vzít pohodlný kalhotky a hurá s úsměvem do práce!

Cink

Vzpomínám, poslední dobou víc než často, na dědův starý psací stroj, na dobu u něj strávenou, hodiny a hodiny ťukání, spisování, přepisování, opravování, na dobu bez internetu, bez počítače, bez mobilu, na dětství... Nostalgie jako pes :-)

Velký černý kožený kufr a v něm schovaný "poklad".

Pár střípků se na(ne)štěstí dochovalo. Nechte se prosím pobavit:

"Babi se rozčiluje, že jí kvete pažitka. Taky se babi rozčiluje, že jí kočky serou na skalku."
(8.4. 2000 v 10:30, Malesice)

Babi to ani po10 letech vtipný nepřišlo. Smích.

Ještě pořád tam je, čeká na mě, až se k němu zase vrátím, na moje prsty, až se opět dotknou jeho klávesnice. Těším se na ten zvuk, klapot klávesnic, cinknutí na konci řádku ...