Kamarádi na život a na smrt

Celej život jsem si nebyla schopná zapamatovat, kdo z rodiny má kdy narozeniny. Data úmrtí se mi do mozku paradoxně vrejvaj okamžitě. Letos už podruhý. Tečka. Prosím.

Nemám ráda hysterický nebo teatrální projevy smutku na sociálních sítích. Nehodí se to. Není to uctivý. Ani k osobě, která odešla, ani k jeho rodině. Měli bychom truchlit v soukromí, sami nebo s nejbližšími.

Na začátku ledna náhle zemřel strejda (57). Šok. Dva měsíce poté si vzal život táta (60). Bezmoc. Nejlepší kamarádi, jejichž matky je přežily. Ztráta. Tragédie. Manželé, po kterých zůstala díra v srdci. Bolest. Osamocení. Otcové, tátové, tatínkové… Ochromení, prázdnota a spousta nevyřčených slov.

Půlnoční koupel

Je neděle po půlnoci. Ležím ve vaně a čtu letos už 49. knížku. Pořád doufám, že mě začne bavit. Zbyněk se zrovna vrátil z cíga a škytá. Volám na něj, co tady štěká na celej barák. Přijde za mnou do koupelny a meje si ruce v napuštěný vaně. Říká, že už je to dobrý, a někde mezi r a ý zase škytne. Mejdlo mu spadne do vody a já mu dokola hystericky opakuju, aby ho vyndal, aby ho vyndal, že se rozpustí a že já si rozhodně ruce máčet nebudu. Po vylovení mejdla se Zbyněk rozhodne zakrejt mi prsa a klín pěnou. Nabírá oběma rukama pěnu, pěkně poctivě, a pokládá ji na mě. Řvu smíchy, že je praštěnej, že je magor, a on furt opakuje: Zakrej se, zakrej se, musíš se zakrejt. Smějeme se a Zbyněk už neškytá. Za 14 dní jsou Vánoce a já jsem se rozhodla zase psát, protože si chci tyhle naše společný chvíle pamatovat.

Píšu

Čas od času si jen tak lehnu pod deku
s tužkou a kusem papíru
a píšu.
Ale nestíhám psát všechno, co bych chtěla,
co bych chtěla zaznamenat, pojmenovat a zhmotnit,
a tak píšu o tom, jak nestíhám psát to, co bych ve skutečnosti psát chtěla.
Píšu o tom, jak se vymlouvám, že nestíhám psát,
kličkuju mezi nejistotou a vlastníma nástrahama
pod dohledem absurdního strachu.
Píšu,
a přitom utíkám sama před sebou
a před tím, abych sebrala odvahu a psala o tom, o čem vlastně psát chci.
Jsem zmatená v bludišti vlastních slov.
Schovaná za tužkou a papírem
přesto tuším, kudy z toho ven,
a nepřestávám věřit,
že jednou nastane okamžik, kdy budu mít tolik síly postavit se sama sobě, pravdě a bolesti.

Neumím fabulovat.
Promítám svý sny do slov.
Mý slova jsou pravý.
Možná proto je tak těžký psát,
zhmotňovat sny,
pojmenovat je a vyslovit.
Je to závazek k jejich naplnění.
Tak se pořád dokola ptám,
kolikrát se budu ještě bát.

Na dně naděje

Na dně
nenápadně
než se naděješ,
sbíráš naděje …

Smyčka

Extáze noci
ve smyčce poslední vteřiny
prožít a splynout ...

Šíp a tma

Až vystřelíš šíp,
slunce zčerná, zapadne
Tmu neuvidíš

Prázdný

Prázdný slova na přeplněnejch stránkách
Prázdný konta v přeplněnejch bankách
Prázdný pohledy v přeplněnejch tramvajích
Prázdný osudy v přeplněnejch barech
Prázdný duše v přeplněnejch tělech
A prázdný srdce v přeplněnym světě

Líbí se mi

Líbí se mi
Líbí se mi u Tebe
U Tebe doma
U Tebe v náruči
V hlavě
A v srdci
Líbí se mi u Tebe
A všude ... s Tebou

Nespočetněkrát nespočetněkrát?

Měla bych pokračovat tady?
Nebo začít úplně jinde a od začátku?

Dítě

Víte, kdo se cítí všeho schopen? Dítě. Důvěřuje, nebojí se, věří ve svou vlastní moc a dosáhne všeho, co si přeje.
Jenže dítě roste. Začíná si uvědomovat, že není tak mocné a že závisí na druhých, chce-li přežít. Pak tedy miluje, čeká, že mu budou lásku oplácet, a v průběhu života si stále víc přeje, aby se mu jeho očekávání splnilo. Obětovalo by všechno, ba i svou moc, je aby se mu za to dostalo stejné lásky, jakou dává samo. A dostáváme se tam, kde jsme dnes: jsme dospělí, kteří udělají cokoli, aby je druzí přijímali a milovali.

Paulo Coelho - Alef

Vánoční songy I.

Slade - Merry Christmas Everybody


Queen - Thank God It's Christmas


The Beatles - Christmas Time Is Here Again


John Lennon - Happy Christmas (War Is Over)


Frank Sinatra - Let It Snow


Johnny Cash - The Little Drummer Boy


Pokračování zítra ...

Kdyby a jestli a tak podobně

Alois přede mnou, Nebel za mnou. Nahoře rozlili mlíko a dole je mlha, že by se dala mazat na chleba nebo krájet nebo jak chcete. Takhle je to teď pořád, ale v noci ... V noci je to jiný. Lepší. Napadá mě, co by se stalo, kdyby to do nás někdo napálil, kdybychom měli nehodu, jestli by se mi něco stalo a co, jestli by to bylo vážný nebo bych se jenom trochu potloukla? A co moje věci, jak daleko by odletěl můj mobil, co furt držím v ruce, a můj iPod a kabelka, odvezli by mě do nemocnice s mejma věcma nebo už bych je nikdy neviděla? Jsem na nich docela závislá. Třeba bych ale ani do bezvědomí neupadla a dokázala bych si všechno posbírat sama. A co bych cítila, zastavil by se čas, můj čas? Bylo by to jako tenkrát, když jsem měla pocit, že mi někdo přejel přes hrudník? Anebo to do nás nikdo nenapálí a já dojedu domů, lehnu si do postele a budu přemejšlet, co by se stalo kdyby, jaký by to bylo kdyby a kdy se zase bude mlha jako teď a jako vždycky ...

D Ě T I

Dneska jsem se byla podívat na 2. základní škole, kde každé úterý odpoledne povedu kroužek francouzštiny. Byla zrovna velká přestávka a bylo to peklo. Zachvátila mě panika. Bylo to buď malý a rychlý nebo velký a zvědavě to koukalo.

Jsou větší než já! Copak kluci, ale holky, páťačky, sedmačky, kromě prvňaček snad všechny ročníky! Cítila jsem jako trpasličí vetřelec v teritoriu vysokorychlostních obrů. Mám pocit, že moje autorita a sebevědomí jsou už teď daleko pod bodem mrazu. Padá na mě strach a tréma. Kvůli dětem, kvůli těm malejm uřvanejm skřetům, co neposlouchaj, nedokážou se soustředit a bejt chvíli zticha! Uá, ué.

Kdo s koho?



Líbí se mi : Yellow Ampersand
Čtu : Jíst, meditovat, milovat od Elizabeth Gilbert, Le père Milon od Guy de Maupasant (v normandském dialektu)
Poslouchám : nové album I'm With You od RHCP a chrápání mého milého Václava

Pozor, hledá se název karetní hry podobné Žolíkům bez žolíků!

Milí milovníci karet a karbaníci,
vyhlašuju pátrání po názvu karetní hry, jejíž pravidla jsou uvedena níže a která je hodně podobná Žolíkům. Hru si pamatuju z dětství, kdy mě jí naučil táta a říkávali jsme jí Bulka.

Nedávno jsem si na ni vzpomněla, když jsme s V. po 28. Autobusu a 56. Žolíkách usoudili, že bychom si někdy mohli zahrát i něco jinýho. Jenže Bulka to není! Googlovali jsme, abychom si upřesnili pravdila, a zjistili, že pod jménem Bulka se skrývá jiná hra s úplně jinými pravidly. Po naší Bulce ani vidu, ani slechu. Google mlčí.

Pravidla : Hraje se s žolíkovými aka kanastovými kartami, ale pozor, bez žolíků! Žolíky se musí před zahájením hry z balíčku vyndat a hraje se se 104 kartami. Každý hráč dostane po 12 kartách. Na začátku se jedna karta otočí (jako v Prší) a první hráč má v prním kole možnost si otočenou kartu, pokud se mu hodí, vzít a vyhodit místo ní jinou, pokud ne, lízne si z balíčku. A vyhodí. Další hráč má opět na výběr, pokud se mu nehodí spoluhráčem vyhozená karta, lízne si z balíčku ... A tak pořád dokola. Cílem hry je vyložit a zavřít z ruky, jinak to ani pravidla této hry nepovolují. Vyložené karty musí obsahovat minimálně jednu čištou postupku karet jedné barvy a minimální součet musí být 42.

Nejsem si jistá počtem rozdaných karet, ale méně jak 12 by to určitě být nemělo, ani minimálním součtem vyložených karet. Má paměť je děravá. Tak doufám, že se najde někdo, kdo tuhle hru taky zná a pomůže mi s odhalením jejího správného názvu, a pokud ne, nechte se prosím inspirovat. Je to hra velmi napínavá!

Poslouchám : soundtrack k filmu Watchmen
Piju : sypaný zelený jasmínový čaj
Čtu : Pýcha a předsudek od Jane Austen & 1000 věcí, co mě serou
Líbí se mi : BookShelf Porn

Elephants are angels

Angels will follow me now
Everywher I go
Angels will call on me
And take me to my home ...

Díky, Jirko!

Nové knižní přírůstky

Rozhodla jsem průběžně obohacovat mou knihovnu staronovými kousky převážně klasické literatury. Knížky nakupuju v antikvariátech nebo na aukcích, výjimečně si koupím nový výtisk. Záleží na dostupnosti a ceně.

Ne že by se mi do knihovny ještě nějaké vešly, ale knížkám nedokážu odolat ještě míň než botám. Knížky a boty, to je moje obsese.

1. Jan Drda : Němá barikáda
2. Eduard Bass : Cirkus Humberto
3. Alfred Jarry : Ubu králem a jiné hry a prózy
4. Lion Feuchtwanger : Goya
5. Oscar Wilde : Obraz Doriana Graye (přečteno)

1. až 4. z Knihkupectví U Čápa, 5. od jen tak darem Muminky.

Ano, přiznávám se ...

... jsem posedlá botama. Miluju boty. Za poslední půlrok jsem si koupila 7 párů bot, nepočítaje nový boty na běhání. Dneska jsem si koupila 3 další páry. Šílený.

Dokáže jim odolat? Já ne a nejradši bych měla všechny odstíny. Budu hrdou majitelkou zeleného párečku a časem snad i žlutého :-)

Plus tyhle dva párečky. Všechny 3 páry dohromady za 900 Kč. Aukro & eBay :-)

Stáří vašich tweetů

Dala jsem se zase to tweetování, a tak mě tak napadlo, odkdy vlastně tweetuju a jakej byl můj první tweet ... Stačilo trošku zagooglovat a našla jsem, co jsem chtěla :-)

1. Jak zjistíte, odkdy jste uživatelem Twitteru?
Jednoduše na stránce : http://howlonghaveyoubeentweeting.com/ Stačí jen zadat váš twitterovský nick a budete to mít přesně i vteřiny ;-)

2. Jak zjistíte, jaký byl váš první tweet, aniž byste museli procházet všechny předchozí?
Nejdřív se přepněte do módu starého Twitteru pomocí "Switch to Old Twitter". Zůstaňte přihlášení, do příkazového řádku zkopírujte adresu http://twitter.com/nick?page=2, kde místo nick doplňte váše uživatelské jméno na Twitteru.
Pak pomocí přepisování číslic v page=2 se dostanete až na poslední stránku vašich tweetů.
Na jedné page je zobrazeno 20 tweetů, pokud tedy máte publikováno např. 500 tweetů a váš nick je Karel, výsledná adresa pro zjištění vašeho prvního tweetu bude http://twitter.com/karel?page=25 ...

Já jsem na Twitteru od 5. září 2008 a teď jsou to přesně 2 roky, 10 měsíců, 5 dní, 14 minut, 26 vteřin.
Můj první tweet byl : "Já jako nevim, ale zejtra se nejspíš hrozně zpiju... A dneska asi taky. Asi?"

Bez Tebe mi bude jedině líp!

Konečně jsem se Tě zbavila ... Taková úleva!
Tolik času jsem kvůli Tobě promarnila! Tolik jsem se kvůli Tobě omezovala a navztekala se! Uf, konečně jsi pryč a já jsem jedině ráda.
Kdo to mohl tušit, že mi takhle nečekaně vpadneš do života a budeš mi ho jenom znepříjemňovat. Ještě to bolí, ale věřím, že to brzo přejde a že na Tebe rychle zapomenu.