"Kvůli tomu, že někdo trpí, se nepřestane točit svět. A darebáci nepřestanou být darebáky. Náhoda možná neexistuje. To jsem si říkal často. Člověk je ve svých dramatech hrozně sobecký."
"Dav houstne a bůhví proč - snad proto, že dav je vždycky strašně hloupý - začíná působit hrozivě a čím dál těsněji obestupuje vězně. Objevují se sevřené pěsti, vzduchem létají nadávky a taky kameny. Co je to vlastně dav? Nic, jen neškodní ňoumové, bavíme-li se s nimi tváří v tvář. Ale když jsou pohromadě, nalepení jeden na druhém, v pachu těl, potu, promíseného dechu, promění se ty obličeje číhající na sebemenší slovo, ať už případné nebo scestné, v dynamit, pekelný stroj, papiňák, který vám může vybuchnout přímo do ksichtu, jakmile se ho dotknete."
(str. 123-124)
"Existují kouzelná slova. A
soudce je jedno z nich. Jako
Bůh, jako
smrt, jako
dítě a ještě několik dalších. Jsou to slova, která vzbuzují respekt, ať už si o tom myslíme cokoli. A když se navíc řekne
soudce, běhá z toho mráz po zádech, i když si nemáme co vyčítat a jsme čistí jako lilie."
(str. 125)
"Být sám, to je úděl člověka, ať přijde cokoli."
(str. 175)
