Řek

M: "Tak už mi řekni, cos mi předtím neřekla."
K: "Neřeknu, Tys mi taky nic neřek."
M: "Já Ti řek všechno, co jsem Ti neřek."
K: "Jaxi mi moh říct všechno, cos mi neřek, když si mi to neřek?"
M: "Prostě jsem Ti řek všechno, co jsem Ti neřek předtím."

Kaštanová

Ráno jsem šla do práce, byla ještě tma. Času jsem měla dost, sbírala jsem cestou kaštany. Potmě. Bylo to krásný.

Našla jsem tři, doplnila stav a odjela. (Něco už jsem přes tejden porozdávala.)

No není ta holka úplně blbá? Smích.

(Asi bych měla psát delší články, co.)

Víc na nic

Nemam náladu "bavit se". Jde to vůbec?

Spadaly kaštany a všechno je na nic jako vždycky.

Štěstí je, že to stále může bejt ještě víc na nic, najs.

...

Vobčas řikam věci, co řikat nechci.

A hlavně si je ani nemyslim.

Ne, nerozumim tomu.

KK

Řikala jsem, že nebudu pít, a pila jsem.
Nevydržela jsem.

Řikala jsem, že nebudu brečet, a brečela jsem.
Asi třikrát?

Řikala jsem, že půjdu brzo spát, a nešla jsem.
Slzy nedovolily.

Doprdele, nenavidim loučení. Hroznej shit.

Jo a zruště pátky, světu se uleví.

L.

Dneska jsem potkala L. Dlouho jsem ji neviděla, vypadá furt stejně, akorát v ruce měla cígo. Nepřekvapilo mě to.

Tvářila se jak čerstvě rozseklej meloun.

Obě jsme na chvíli znejistěly v chůzi. Chvíli to vypadalo, že se zastavíme a "pokecáme". Dopředu mi bylo jasný, jak by to znělo. Nakonec jsme si to obě radši rozmyslely, teda já rozhodně, pač by to nejspíš bylo pěkně trapný, a šly dál.

Nikdy jsme nebyly kamarádky, i když jsme to obě tvrdily. Děti.

Vždycky jsme byly jen "kamarádky" a ona mě vždycky pomlouvala a dělá to doteď. Děfka.

Musela jsem se jí smát.

PONDĚLÍ + PODZIM + SAMOTA = depka jako dělo

SAK na všechno!

Tenhle podzim bude nejspíš nejvíc moc zlej. Anebo nejmíň.

I will never be perfect for you... I hate it, I hate myself.

Uá

Pickwick, polomáčenky, Bukowski a horká vana. Co víc si přát.

No někdo nebo něco by se nakonec našlo, smích. Třeba extrerní blesk Canon Speedlite 430EX. Jo a Majk taky.

Jedu, babi.

2Gether 4Ever

...
K: "Tak proč se mnou vůbec jsi?"
M: "A proč se mnou jsi Ty?"
K: "Protože Ty jsi se mnou."
M: "Tak to je skvělý, takhle spolu budem navěky."
...

K: "LOL, to jdu na psat na blog."

Já ty naše debaty žeru, smích.

Cogito, ergo sum.

Myslím na to, na co myslí ostatní.

Myslím na lidi a na to, co si myslí.

Myslím na lidi, co jsem dlouho neviděla, a myslím na lidi, co dlouho neuvidím a co si asi myslí oni.

Myslím na to, co bych chtěla.

A myslím na to, na co bych myslet neměla.

Nevím, na co budu myslet příště.

Letní

Bouřka. Vrátila se. Poslouchám jí.

Je přímo tady, přímo nade mnou, až se jí bojím. Je tak silná.

Nikdy nevím, kdy znovu udeří, tak dávám pozor, soustředím se a stejně se pokaždé znovu leknu.

A voní.

<3

"Řekni si, co čekáš od života."

Jedna otázka.
Jedna odpověď: "Řekni si, co čekáš od života."

A já si to řekla. A vím to. Vím, i kde to mám hledat.

Karty nelžou.

Protože neuměj mluvit.

Je čas věnovat se sama sobě a svým knihám.

Velkej tlustej chlap

Dala jsem si k obědu dva toasty a pivo rovnou z flašky...

Libovka a ne že ne.

Asi bych měla přestat říkat "a ne že ne" a ne že ne, smích.

... a připadám si jako velkej tlustej chlap.

Unarmed

Ne že ne...

Radši budu litovat toho, co se stalo než toho, co se nestane a ne že ne...

...protože "mohlo být" je to nejsmutnější, co můžete slyšet a ne že ne!

A bez votázek. Bez jakejkoliv.

Play me a sad song today.

Ne, ne, ne, neděle.

A víc netřeba říct.

"If I have to switch the lights off,
I wanna switch them off with you..."

<3

Jméno

I.: "Když tomu dáš jméno, stane se z toho něco víc."

II.: "Když tomu dám jméno, bude se mi s tím těžko loučit."