Něco

Mam pořád pocit, že se včera nebo dneska něco stalo, něco důležitýho. Před rokem, dvěma, třema rokama.

A první letní den to není. Není a není a není.

Nemůžu si vzpomenout. Zítra se podívám do starejch diářů. Yay, to bude nostalgie, to bude něco. Něco, na co si nemůžu vzpomenout a ne že bych nechtěla.

Tady

Taxem tady. Tady, jo, přesně tady. Ne tam, kde bývám obvykle, když se s Váma spojuju, ale tady.

Tady. Jinde. Ale ne zas tak daleko. Od Vás ne, od někoho zase jo. Prostě jaxe to vezme.

Naštěstí tu nejsem sama, je tu pár známejch. Bylo to docela milý překvapení. Ale víc je tu samozřejmě těch neznámejch, ostatně jako všudem, co taky neznámejma zůstanou dál, ostatně jako všude.

Horší je, že když jsem tady, nemůžu opakovaně editovat tenhle záznam. Spojení je totiž spíše příhodné. Záznam tedy zůstane záznamem, bez úprav. Vlastně na mě "záznam" působí jako něco jednorázového, takže je to asi tak správně. Jo, správně.

Tak jo, jdu si lehnout, zejtra to tady bude dlouhý, víc než dlouhý, i když si namlouvám, že to zas tak dlouhý nebude, tak asi bude. Prostě jaxe to vezme.

Uvidíme.

Uvidíme, jak moc to spadne.