Tluftej had

Babi dneska říkala, že se nějak spravuju, že holt po tý dvacítce si to musím hlídat, že snad nechci bejt jako máma (proboha, jenom to ne).

Má pravdu ta moje babi (jako vždycky). Ostatně to vím sama nejlíp, neasi. Fem tluftá, fem kuf fpeku, fem fud fádla. Fmích.

A co, viď. Nic, viď. Stejně vám do toho nic neni, viď. Proto vám to tady říkám, viď.

Žiju si!

XD

Hele, teď se to tu trošku tváří jako za starejch časů :-)

Za půlku nebo taky ne

"Je něco ve slevě?" "Jo, banány a brokolice." "Cajk." ... "Slečno, ale tam bylo napsáno, že ty ředkvičky jsou za půlku." "Hele, ony jsou ředkvičky za půlku?" "Hm, asi jo, ale já jsem je nezlevňoval." ... "Hele, tak banány už jsou normálně, jo?" "Okáčko." ... "Slečno, ty banány nejsou s tou 50% slevou?" "Už ne." "Ale dyť to tam máte napsaný!" "Jak je to teda s těma banánama?" "No pořád za půlku." "A co teda už neni ve slevě?" "Ředkvičky a vlastně ještě ta brokolice, stejně jí nemáme." "Skvělý." ... "Teď ti v tom udělám trošku zmatek. Zapomeň na všechny dnešní slevy a papriku bílou raž za půlku."

Klasické klidné dopoledne v práci aka u blbečků na dvorečku.

Těším se na knížku s titulem "Utrpení za pokladnou" od Anna Sam, současné francouzské autorky. Ztotožnění očekávám stoprocentní :-)

Crap!

Je lepší psát něco než nepsat nic? Ne že by nebylo o čem psát, ale ne že by všichni museli číst všechno.

Bludnej kruh.

No a co? Jsem mladá, jsem růžová a hlavně dělám to, co mě baví! A to je - mazat svoje články, ještě než je dopíšu!