5. ledna 2008

Poznámkové utrpení

Chjo, celej den si přepisuju svoje chaotický poznámky na zkoušku z Úvodu do románských jazyků (Nemůžu za to, že jsou zmatený, fakt ne, ten dědek to tak prostě vykládal a za to já taky nemůžu, sakra! Ani si nechci vzpomínat na ten hrůzostrašný zážitek, kdy jsem s ním musela jet dvě patra výtahem, uá!).
Uá, ale už toho mám fakt dost. (Nenávidím svoje zkratky z přednášek, páč za měsíc stejně nevím, co jsem tím vlastně myslela, haleluja čokofleky, to je ale zatracená práce!) Jde to hrozně pomalu :o( Jenže... jinak bych se to nenaučila. Teda ne že bych počítala s tím, že se to naučím, smích :o) Známe svý lidi, že.
Musím to dopsat zejtra dopoledne. Prosím, panebože, musím, jinak nestíhám a nebude mi chutnat ta kachna s dvěma druhama zelí, co bude zejtra u Tíka k obědu, smích :o) Kecám, od jídla mě nic neodradí, checht. Možná jsem jím posedlá, měla bych s tím něco dělat. Měla bych něco dělat s mejma nedopsanejma poznámkama, uá. Co je však nejhorší... Přepsáním mé utrpení nekončí :o(
Končím, Bubz mi dejchá na záda a tohle je přece jenom tajnej blog.

P.S.: Kdybyste náhodou nevěděli, jaxe pomstít kamarádovi, co vás podrazil, udělejte to jako můj Skorotchán P.P. Vošukejte mu starou, smích :o) Působivé, že.

Žádné komentáře: