Pěkně jsem si naložila. 5 dní v kuse.
"Dobrý den, kolik máte rohlíků, tu tašku si můžete vzít, ano, opravdu, ale to je jinej druh zboží, to musím zvážit zvlášť, vezmete si tu čočku ještě jednu, nebo uděláme storno, je to všechno, pět set padesát devět padesát, ten padesátník byste neměl, díky, nashledanou."
Místo papriky si vážím ruku. Místo "nashlednou" říkám "dobrý den" a jestli je to všechno, se radši ptám už před začátkem nákupu. Ne, opravdu si po 5 dnech za kasou nepřipadám normální, protože už markuju i ze spánku.
NP: "Nedala byste mi jeden sáčíček na ten tvarůžek?"
K: "A sáčíčíček byste nechtěla?"
A pokoj byste mi dát nechtěli? Ne. Díky, já vím, že ne.
Asi mi jeblo a asi budu mít ještě jeden džob, aby toho nebylo málo. Nikdy toho není málo, za to vodky je vždycky dost. Mam to prostě všechno ráda hrozně komplikovaný.
Nemyslet. Žít.
8 komentářů:
Mno, taky zrovna shánim nějakou další práci :D
muzes mi prosimte rict, kde delas, kacenko? :D :D :D
abych si tam treba prisla pro nejakej sacicek? :D
Kolik váží tvoje ruka? :)
LOL
jinak to je dobrej stěrčíček hele :D
Dělam v zelenině a miluju tu chvíli,kdy se můžu zeptat,jeslti je to opravdu vše a zákázník /nenažranej/ odchází! :P ;)
mno, mně to čeká asi zítra, ehm.. :-/
..jj, dělám na pokladně též, a fakt po pár dnech v kuse je to boj říkat jiný věci než: dobrý den, nemáte to zvážený, musela jsem vám to odstornovat-ale proč-protože je to tam naražený dvakrát-ine-ijo-ine je to tam třikrát-no ano, protože je to tam jednou navíc a jednou s mínusem jako storno, ano taška je zadarmo, děkuji, je to všechno, nashledanou :)
sáčíčíček xD
Okomentovat