7. června 2010

Cink

Vzpomínám, poslední dobou víc než často, na dědův starý psací stroj, na dobu u něj strávenou, hodiny a hodiny ťukání, spisování, přepisování, opravování, na dobu bez internetu, bez počítače, bez mobilu, na dětství... Nostalgie jako pes :-)

Velký černý kožený kufr a v něm schovaný "poklad".

Pár střípků se na(ne)štěstí dochovalo. Nechte se prosím pobavit:

"Babi se rozčiluje, že jí kvete pažitka. Taky se babi rozčiluje, že jí kočky serou na skalku."
(8.4. 2000 v 10:30, Malesice)

Babi to ani po10 letech vtipný nepřišlo. Smích.

Ještě pořád tam je, čeká na mě, až se k němu zase vrátím, na moje prsty, až se opět dotknou jeho klávesnice. Těším se na ten zvuk, klapot klávesnic, cinknutí na konci řádku ...

2 komentáře:

kaača řekl(a)...

taky sem se na stroji vyblbla, naštěstí se ale nic nedochovalo xD
a nejvíc bylo, když sem zjistila, že má maminka v práci elektrickej, kterej i maže :-O xD

syt řekl(a)...

jak já vám rozumím... :D taky jsem psala u babičky a u tety v práci na elektrickým... :D to jsou určitě kořeny blogerů! :D