Krása nic

Dneska jsem se při čůrání přistihla, jak mám zavřený oči a vyšpulenou pusu. Nedokážu si vysvětlit, co to mělo znamenat a hlavně co mě k tomu vedlo. Navíc jsem zrovna v tom momentě hloubala nad tím, jestli už jsem si v pátý třídě napouštěla vanu sama. Dopředu znám Mutrusí odpověď, takže tuto otázku přesouvám do kolonky „Navždy nezodpovězené“ či „Zapomenuté“ nebo dokonce „Ty, na než si nelze vzpomenout“.

No nic.

BTW cítíte ten rozdíl, když řeknu: „Nic neexistuje.“ nebo „Nic neexistuje.“?

V prvním případě popíráme existenci všeho. Nic neexistuje, nic není. Dalo by se říct, že nic zároveň znamená absenci i samotného nic. V tom druhém popíráme jen existenci nic. Nic neexistuje, nic není. Krása.

Prostě krása.

Například na otázku "Co je?", nikdy neodpovídáme "Něco.", ale "Nic."

Všichni stále operujeme s nic a v podstatě ale nevíme, co to vůbec znamená, znamená-li to vůbec něco?! A to, prosím, beze smíchu.

Ostatně něco je taky pojem sám pro sebe...

Na nic není nic xmíchu!