Alois přede mnou, Nebel za mnou. Nahoře rozlili mlíko a dole je mlha, že by se dala mazat na chleba nebo krájet nebo jak chcete. Takhle je to teď pořád, ale v noci ... V noci je to jiný. Lepší. Napadá mě, co by se stalo, kdyby to do nás někdo napálil, kdybychom měli nehodu, jestli by se mi něco stalo a co, jestli by to bylo vážný nebo bych se jenom trochu potloukla? A co moje věci, jak daleko by odletěl můj mobil, co furt držím v ruce, a můj iPod a kabelka, odvezli by mě do nemocnice s mejma věcma nebo už bych je nikdy neviděla? Jsem na nich docela závislá. Třeba bych ale ani do bezvědomí neupadla a dokázala bych si všechno posbírat sama. A co bych cítila, zastavil by se čas, můj čas? Bylo by to jako tenkrát, když jsem měla pocit, že mi někdo přejel přes hrudník? Anebo to do nás nikdo nenapálí a já dojedu domů, lehnu si do postele a budu přemejšlet, co by se stalo kdyby, jaký by to bylo kdyby a kdy se zase bude mlha jako teď a jako vždycky ...
Žádné komentáře:
Okomentovat