Celej život jsem si nebyla schopná zapamatovat, kdo z rodiny má kdy narozeniny. Data úmrtí se mi do mozku paradoxně vrejvaj okamžitě. Letos už podruhý. Tečka. Prosím.
Nemám ráda hysterický nebo teatrální projevy smutku na sociálních sítích. Nehodí se to. Není to uctivý. Ani k osobě, která odešla, ani k jeho rodině. Měli bychom truchlit v soukromí, sami nebo s nejbližšími.
Na začátku ledna náhle zemřel strejda (57). Šok. Dva měsíce poté si vzal život táta (60). Bezmoc. Nejlepší kamarádi, jejichž matky je přežily. Ztráta. Tragédie. Manželé, po kterých zůstala díra v srdci. Bolest. Osamocení. Otcové, tátové, tatínkové… Ochromení, prázdnota a spousta nevyřčených slov.
Žádné komentáře:
Okomentovat