Leze mi tu po pokoji malý maličký pavouček. Má osm nohou jako každý správný pavouček, osobně jsem si je přepočítala.
Už je tomu nějaký ten pátek zpátky, co jsem ho poprvé omylem vyhnala z jeho skrýše. Schovával se mezi tužkami. Nedávno vyběhl zpod štosu knih a dnes bloudí pytlíkem, který obývá grep s ubrouskem. Kde ho potkám příště.
Bůhví kde všude už byl, co všechno už viděl a slyšel. Jenže on pořád mlčí.
Všechno (a všichni) tady mlčí.
Hm.
Ještě desetkrát to přepíšu a pak nejspíš smažu.
7 komentářů:
Bůhví kde ho potkáš příště a hlavně jak moc vyroste. třeba sežere ten grep. nebo ten pytlík.
nebo tebe...přiváže si tě za nohu a odtáhne do své skrýše...znáš to
ohm
pavouky obvykle nosím na půdu,protože se naivně domnívám,že jim tam bude líp,nebo je dávám na okení parapet,nohy nepočítám,jen musím být opatrný při jejich nabýrání,jsou totiž velmi křehcí,pořád platí,že mít pavouka doma přináší štěstí?
taky tu mám jednoho možná i víc takových, maličkým bych ho nenazvala, ale zase jsme v tom sbližování o krok dál, už mi po probuzení lezl po polštáři :-D
já tu pavoučky nemam, a už sem tu zas sama.. :(
lol ..jak ho tak popisuješ, přijde mi i roztomilej, přestože jinak pavouky nesnášim ..
pavouci byli vždycky strašně divný.
Okomentovat