Nemůžu usnout ...

Vážně o nevážném

Kdo se moc ventiluje na Facebooku, je zavržen, je špatný, nemá co na práci, zaplavuje "Zeď" samými zbytečnostmi, všechny jenom otravuje!

Není tomu tak.

Na Facebooku se vyvinula podivná komunita kritiků, odsuzovačů, haterů a dislikerů, tak jako se to časem stane ve všech podobných společenstvích, prostá evoluce. Facebook není jen dalším "zábavným" zabijákem času, je to zvláštní a zajímavý úkaz především pro stránce sociologické a psychologické.

Zkuste se nad tím zamyslet, než zase začnete zvedat oči v sloup.

1. Tolik to žerete a berete vážně. Kdo ještě dokáže racionálně rozlišovat neustále se měnící internetovou realitu od té skutečné hmatatelné?
2. Soudíte lidi, jejich životy, vztahy a názory podle toho, co kde na FB plácnou. Myslíte si, že je znáte, že víte, co dělají, co si myslí, s kým se baví, koho mají rádi a koho zase ne. Otevřete oči a začněte u sebe.
   
3. To, co si myslíte, co si dle FB vydedukujete nebo vyvěštíte ≠ realita, jednou provždy prosím.
4. To, co si myslíte, si myslíte vy, je to vaše myšlenka, kterou utvořil váš mozek, je to tedy čistě váš problém, ne skutečnost.
5. To, že někdo tráví na FB relativně hodně času ≠ že by bez něj nevydržel ani den nebo že ho bere smrtelně vážně.
6. Každý, kdo na Facebooku visí, pro to má svůj vlastní důvod.

A tak dále, a tak dále ... Dalo by se pokračovat do nekonečna. FB je především o komunikaci a zábavě, nejde ho brát přece vážně.

Mě jen prostě baví s vámi komunikovat, pozorovat vás a sdílet s vámi. Co je na tom špatného? Tímto vás vyzývám k diskuzi :-)

Mamba se stěhuje.

Již brzy.

Spánek je malá smrt

Zdá se mi o válce. Utíkám před cizími vojáky, schovávám se, kde se dá, a mám strach. Často po mně střílí a já zase utíkám se a vyhýbám se kulkám. Nebo nás chtějí někam odvézt, nejčastěji do vězení nebo do koncentračních táborů.

Jednou mě střelili do ramene. Už nevím, kdo to byl, ale bolelo to. Mačkala jsem si ránu a přemýšlela jsem, jestli už jsem mrtvá. Pomalu jsem zavírala oči a cítila úlevu. Byl to zvláštní pocit.

...

Jindy se rozběhnu a odrazím a letím. Plavu prsa ve vzduchu. Lítám nahoru a střemhlav dolů tak rychle, že se bojím, jestli dokážu zastavit. Lidé na ulici mě pozorují a nikdo jiný neumí to co já. Přistávám na nohy a většinou dost nebezpečně.

Pronásledují mě zločinci, chtějí mě zabít a já se nemůžu hnout, nemůžumluvit. Chci utíkat a křičet! Stojím na místě a otevírám ústa jako ryba a nic ze mě nevychází. Občas se mi podaří zasípat, ale stejně mě nikdo neslyší.

Ženy

Existují ženy, které jako ženy vypadají nebo se jako ženy vypadat snaží, dále ženy, které chtějí záměrně vypadat jako muži, a ženy, které se nesnaží ani o jedno, ale přesto jako muži vypadají.

Otázkou zůstává, jaxou jednotlivé skupiny žen zastoupeny procentuelně.

Změny ...

"Když občas řekneme něco v tom smyslu, že "se lidé nemění", dohání to vědce k šílenství, protože změna je v celé vědě doslova jedinou konstantou. Energie, hmota, vše se neustále mění a proměňuje, splývá a rozplývá, roste a umírá. Právě lidská snaha zůstat stejnými jde proti přírodě, naše tíhnutí k dřívějšímu stavu věcí namísto přijmutí toho současného, lpění na starých vzpomínkách namísto tvorby nových, setrvávání ve víře, že vše v našem životě je trvalé, to i navzdory veškerým vědeckým údajům. Změna je stálá a trvalá. Jakým způsobem ji prožijeme, je ale jen na nás. Může s sebou přinést pocit umírání anebo dostání druhé šance na život. Jestliže roztáhneme prsty, povolíme stisk, poddáme se jí, může na sebe vzít podobu čistého adrenalinu, jako bychom každou chvilkou mohli dostat další šanci žít, jako bychom každou chvilkou mohli být znovuzrozeni."

[Meredith Grey, Grey's Anatomy S07E01]

Jak Mamba vaří

Ráda vařím. Ráda experimentálně vařím, tzn. ráda vařím bez pomoci receptů. Ráda vařím svou vlastní fantazií. Ráda kombinuji a zkouším dosud nevyzkoušené.

Ráda vařím pro druhé, pro sebe samotnou mě to nebaví. Ráda druhým uspokojuji jejich chuťové buňky. Ráda je pozoruji, jaxe jim po jídle vykouzlí na tváři úsměv, jaxe rozvalí na gauči a vrní blahem.

Ráda vařím rychle a jednoduše.

Zapečené brambory s cuketou, jalapenos a kurkumou

Ingredience : brambory, cuketa, cibule, česnek, papričky jalapenos, sůl, pepř, kmín, kurkuma, aglio peperoncini, saturejka, yzop, vejce, olivový olej, strouhaný sýr

Postup : Zeleninu oloupeme (kromě cukety), umejeme, nakrájíme na kolečka / plátky, naházíme do pekáče podlitého olivovým olejem, osolíme, okořeníme, posypeme sýrem, zalijeme rozšlehanými vejci a pečeme. Lze použít i lák z nakládaných jalapenos. Nezapomeňte na špetku saturejky a yzopu proti nadýmání / pro dobré trávení.

Rychlé, jednoduché, chutné. Dobrou chuť!

Veřejná omluva všem židlím ...

Neumím sedět na židli. Přiznávám se. Zdánlivě banální úkon končí v mém případě demolicí.

Furt mi ze židle vypadávaj šrouby. Teď mi například sedadlo drží jen na jednom, druhej se válí pod ní a zbylý dva nebudou dál jak v metrovým okruhu, doufám.

Nebaví mě šroubovat a otáčet židli vzhůru nohama, je těžká a já líná, tak balancuju a ničím jí víc a víc, jak moudré. Někdy je to vážně o hubu, jak nebezpečné může být takové prostě sezení!

Ne, chyba není na straně mý kanclžidle (bez opěrátek, sakrblé). Ó, má nevinná židle! Její předchůdkyně skončila v dezolátním stavu, teď už slouží jen jako odkládací prosto na rozbordelené oblečení. Ne, ještě není mrtvá!

Jsem ničitelka židlí.

Tímto se všem vám židlím, na které jsem kdy usedla a všem těm z vás, na které jednou teprve usednu a budu jednou z příčin vašich závad. Odpusťte, jsem jen lidská bytost, co neumí správně sedět.

Prosím o minutu ticha za všechny padlé židle.

...

A teď vzdejme hold všem těm funkčním, které ještě drží naše zadky!

Aktualizace č. 1 v 16:55 : Takže teď už ten druhej šroub pod židlí není ... XD

Aktualizace č. 2 v 18:07 : Našla jsem šroub č. 2 nebo č. 3 nebo č. 4, těžko říct, kterej to je, a chtěla ho našroubovat zpátky. Otočím židli vzhůru nohama a sedadlo držící na jednom šroubu řeklo čauky, spadlo a šroub byl ten tam. Hledám ho, najdu ho, pokouším se ho přišroubovat zpátky. Ne, s židlí vzhůru nohama to vážně nepůjde. Položím jí teda na bok, taky špatně. Cítím se jako chlap, co nemůže najít tu správnou polohu, aby uspokojil sebe i svou partnerku. Postavím židli na nohy, lehnu si pod ní a ejhle, na několikátej pokus je první šroubek ve svý dirce, za chvilku i druhej. Ta mrcha chtěla bejt nahoře!

Volejme sláva a dva dny se radujme. Další dva dny se budeme radovat po nalezení a připevnění šroubu č. 3 a č. 4.

A jestli tam někdy budou všechny 4 šrouby, tak přísahám, že se s tou židlí vožeru.

Aktualizace č. 3 v 11:15 dalšího dne : Našla jsem šroub č. 3. Naivně jsem si myslela, že ho přidám k ostatním kámíkům na židli. Všechny vypadly! Vztekala jsem se, chtělo se mi brečet, byla jsem zoufalá, zapřísahala jsem se, že už si na tu židli nesednu, když mi pořád dělá takovýhle naschvály! Kdyby nebyl Johnny doma, nevím, jak by to celý dopadlo ... Jsem smutná, slyšíš mě, židle?!

OK Go! - White Knuckles

I druhý díl může být lepší než první ... Nebo ne?

Znáte Jamese Freye? Znáte jeho "Milion malých střípků"? A jeho volné pokračování "Můj přítel Leonard"? Chyba ...

2 knihy plné emocí a naděje. 2 knihy plné jednoho životního příběhu. 2 knihy, které Vás nakopnou a dají vám naději.

2 knihy, které vám dokážou, že můžete, když chcete. Cokoliv! 2 knihy o tom, jak překonat svou slabost, závislost, sám sebe.

2 knihy, od kterých se nemůžete odtrhout. 2 knihy, které přečtete jedním dechem. 2 knihy, ve kterých prožíváte příběh hlavního hrdiny společně s ním.

Honem pro ty 2 knihy do knihovny!

Tluftej had

Babi dneska říkala, že se nějak spravuju, že holt po tý dvacítce si to musím hlídat, že snad nechci bejt jako máma (proboha, jenom to ne).

Má pravdu ta moje babi (jako vždycky). Ostatně to vím sama nejlíp, neasi. Fem tluftá, fem kuf fpeku, fem fud fádla. Fmích.

A co, viď. Nic, viď. Stejně vám do toho nic neni, viď. Proto vám to tady říkám, viď.

Žiju si!

XD

Hele, teď se to tu trošku tváří jako za starejch časů :-)

Za půlku nebo taky ne

"Je něco ve slevě?" "Jo, banány a brokolice." "Cajk." ... "Slečno, ale tam bylo napsáno, že ty ředkvičky jsou za půlku." "Hele, ony jsou ředkvičky za půlku?" "Hm, asi jo, ale já jsem je nezlevňoval." ... "Hele, tak banány už jsou normálně, jo?" "Okáčko." ... "Slečno, ty banány nejsou s tou 50% slevou?" "Už ne." "Ale dyť to tam máte napsaný!" "Jak je to teda s těma banánama?" "No pořád za půlku." "A co teda už neni ve slevě?" "Ředkvičky a vlastně ještě ta brokolice, stejně jí nemáme." "Skvělý." ... "Teď ti v tom udělám trošku zmatek. Zapomeň na všechny dnešní slevy a papriku bílou raž za půlku."

Klasické klidné dopoledne v práci aka u blbečků na dvorečku.

Těším se na knížku s titulem "Utrpení za pokladnou" od Anna Sam, současné francouzské autorky. Ztotožnění očekávám stoprocentní :-)

Crap!

Je lepší psát něco než nepsat nic? Ne že by nebylo o čem psát, ale ne že by všichni museli číst všechno.

Bludnej kruh.

No a co? Jsem mladá, jsem růžová a hlavně dělám to, co mě baví! A to je - mazat svoje články, ještě než je dopíšu!

Když prší v lese

Skoro nejvíc

Stárá známá pravda znovuobjevena... Skoro nejvíc nejlepší pravda!

Nikdy nechtějte, aby něco bylo nejvíc. Přejte si, aby to bylo hodně nebo skoro nejvíc, ale nikdy ne nejvíc! K čemu nejvíc párty, nejvíc prázdniny, nejvíc sex, nejvíc pizzu, nejvíc nevimco nebo nejvíc cochcete? Co jedinýho zbude po nejvíc? Blik! Nic, míň a hůř...

To máte jako když jdete do kopce, jdete do kopce, pořád jdete do kopce a když jste na kopci, musíte zase dolů, dolů, zpátky dolů...



Přát si, aby bylo všechno nejvíc, je ta nejhorší chyba, jaký se můžete dopustit. Včera mě to osvítilo a teď vím, že pokud bude všechno skoro nejvíc, tak je všechno OK a stále se mám na co těšit :-)

Vzhůru do kopce a nikdy dolů, protože skoro nejvíc je víc než nejvíc!

Je zvláštní, co dokáže lidi spojit, ačkoliv byste předpokládali pravý opak. Ten pocit, že děláte dobře, ten pocit, který vás utvrzuje, že jdete správným směrem, ten pocit nelze ničím nahradit, ať už mu předcházelo cokoliv.

Teď si jen vzít pohodlný kalhotky a hurá s úsměvem do práce!

Cink

Vzpomínám, poslední dobou víc než často, na dědův starý psací stroj, na dobu u něj strávenou, hodiny a hodiny ťukání, spisování, přepisování, opravování, na dobu bez internetu, bez počítače, bez mobilu, na dětství... Nostalgie jako pes :-)

Velký černý kožený kufr a v něm schovaný "poklad".

Pár střípků se na(ne)štěstí dochovalo. Nechte se prosím pobavit:

"Babi se rozčiluje, že jí kvete pažitka. Taky se babi rozčiluje, že jí kočky serou na skalku."
(8.4. 2000 v 10:30, Malesice)

Babi to ani po10 letech vtipný nepřišlo. Smích.

Ještě pořád tam je, čeká na mě, až se k němu zase vrátím, na moje prsty, až se opět dotknou jeho klávesnice. Těším se na ten zvuk, klapot klávesnic, cinknutí na konci řádku ...

Bioachjo

Dneska u mě platila jedna pani...

Kupovala si biojogurt, biosýr, biomléko, biocitróny a ještě dalších cca 5 bioproduktů. Čiště bionákup! Každý z těch výrobků měla v jednom igelitovém pytlíku, jeden biovýrobek = jeden igelitový pytlík. Čistě "bionákup".

Tak teď nevim, jestli tomu nerozumim já nebo ta pani. Každopádně mi to připadá dost protichůdný, krmit se biopotravinama a přitom svět zbytečně zamořovat 345678 igelitovejma pytlíkama.

Celkově jsme takovej igelitovej národ. Všimli jste si?

Achjo. Bioachjo.

Mejkap

Děsí mě kluci, co maj víc mejkapu než já. Ještě víc mě desí kluci, co maj víc mejkapu než rozumu.

Proč si to ty chlapi ztěžujou? XD

Takhle ňák jsem si to představovala nebo možná úplně jinak...

Když uvěříme lži, měníme ji tím na pravdu? A co je vlastně pravda a co lež?

Těžko říct takhle z hlavy...

Bylo

Bylo to k ránu
Byli jsme opilí

Ruku v ruce
jsme skákali do louží
a smáli se všemu

Bylo to k ránu
Bylo nám fajn

Mokří a od písku
jsme běželi domů
schovat se do peřin

Bylo to dávno
Byli jsme šťastní

Lhala jsem sama sobě. Cítím se vinna a je mi to líto.

Magnólie

Ptal se mě včera cizí pán,
jestli nejsem zamilovaná.
Řekla jsem, že nejsem.
Možná jsem lhala.

Když všude kolem kvetou magńolie...

Pátku, kde jsi?

Už je pátek?

A teď?

A teď?

Teď?!

Pátým pádem oslovujeme a voláme pátek! Pátku, tak jde jsi?

Mamba už chce pryč!

Pondělí bez křížků

Nestává se často, že stihnu všechno, co si na příští den naplánuju. Dneska to vyšlo, volejte sláva a 5 dní se radujte!

Nic jsem neodložila, nic jsem nezrušila, jak bývá mým zlozvykem, nic mi na zítra nezbylo. Všechny položky v diáři jsem s čistým svědomím a s radostí odškrtala a jednu dokonce dodatečně připsala a vzápětí hned odškrtla. Prostě mě to ba. XD

Žádný křížky, resty, výčitky. Žádný žádný.

Step by step

Jsem závislá. Závislá! Jsem závislá na spoustě věcí a zrovna dneska přibyla jedna další...

KROKOMĚR (schovaný v iPodu) :-)

Z Husovky na Chodský 1440 kroků za 16 minut (včetně nákupu)! Můj první záznam, mam z něj radost. Ještě mám dneska před sebou minimálně hodinovou procházku, tak doufam, že si ho zase zapomenu zapnout jako ve středu XD

Zavodnění Mlýnské strouhy (Plzeň)

Jaxem tak dneska z vejšky koukala na Mlýnskou strouhu a promítala si, co všechno jsem v ní zažila, rozesmutněl mě její osud. Kdysi v ní proudila voda, tok vyschnul nebo byl odkloněn jinam cojávím a strouha byla zasypána. Po více než 80 letech má být znova zavodněna. Nesouhlasím s tím a rozhodla jsem se sepsat svůj seznam pro a proti, říkejte mi Rory :

+ estetický dojem

- zbytečně vysoké výdaje a investice (65 milionů korun, které by se daly nakrásně využít mnohem lépe a užitečněji)
- ztráta velké travnaté plochy v centru města
- ztráta plochy v centru města vhodné pro různorodé akce (kulturní, sportovní apod.)
- plýtvání tak potřebnou a v budoucnu nedostatkovou vodou
- praktická nefunkčnost

Dál pokračovat netřeba.
K čemu umělé jezírko, když jsou řeky o pár set metrů dál zamořené a plné odpadků a smetí? Jen další zástěrka pro naše už tak dost černá svědomí...

Už na jaře bude Mlýnská strouha v Plzni místem relaxace - Čím tedy byla doposud?
Jaká bude Mlýnská strouha? Nové stromy, lavičky, jezero a socha Sv. Floriána - A co mlýn?

Fotogalerie : Rekonstrukce Mlýnské strouhy

Prímičkovej den

... aneb co mě dneska všechno nasralo, míň nebo víc, čert to vem, teď už je to jedno :

• zrušená přednáška, o který jsem nevěděla
  
• ... že to sloní tričko měli jenom v pánskym :-( Ale stejně jsem si ho koupila, na spaní víc než dobrý - s kakajícím slonem a nápisem "Shit happens" ♥
• bordel v řece (!!!)
• znovuzavodnění Mlýnské strouhy - více zde
  
• ... že jsem si nezapnula krokoměr! Celej den chodim výhradně pěšky a před barákem zjistim, že jsem na to zapomněla. Shit really happens!
  
• moc ledu a málo šejku v ledový kávě v Crosscafé BCB, ale ten výhled na celičkou Plzeň a zapadající slunce za to stál :-)

Celej den za to stál, jo!

Znamení vedle znamení. Znamení nepopřeš, ale vymluvit se na něj můžeš vždycky! XD

Všechno se všim

Jak tak sleduju "četnost" svejch příspěvků za poslední rok dva, tak krásně vidim, že zase všechno se všim a už já vím s čím a od kdy...

Před rokem se to všechno se všim definitivně zlomilo a já to teď konečně narovnávam, možná pozdě, ale přece. Kdo to ocení?

I tady narovnávam, tady ale ráda!



XD

Ex nihilo nihil, in nihilum nil posse reverti.

Z ničeho nemůže vzejít nic, nic se nemůže změnit v nic. Mé oblíbené nic. Nic není víc a změna je život!

Takže... Jaxe vám tu líbí? :-) Nebylo už černé dost? A žlutou, tu já stejně moc nemusim.



Teď půjdu do vany dočíst Most přes řeku Kwai a pak vám možná budu vyprávět, jak je všechno na prd :-)

Niternosti na potkání

Vždycky před spaním mě toho napadá nejvíc. Nejvíc nejlepší a nejzásadnější pravdy, co už byly dávno objeveny.

A dneska nebo včera conatomzáleží jsem si uvědomila, jak absurdní je lidská schopnost vyzpovídat se z největších niterností naprosto cizímu člověku bez pocitu studu, viny, rozpaků, čehochcete. Jak osvobozující.

Niternosti, který nejsme schopni svěřit svejm nejbližším, vyblejeme na potkání první osobě, ke který nemáme žádnej vztah, žádný citový vazby. Vem si tu tíhu a zmiz, třeba zase někdy, až si budu potřebovat ulevit.

Taxi vzájemně nakládáme ty naše nelehký životní sračky a jdeme dál s nadějí, že zase potkáme někoho dalšího, kdo bude ochotnej odtáhnout zas kus našeho příběhu dál, jinam, daleko.

PARALELNĚ

Mam chuť bejt jednou tady a podruhý zase tam. Nebo ještě někde jinde. Je to náročná věc to neblogování.